---

Ahoj slečny(užívejte si toho oslovení :-)), po čase jsem zas lehce proběhla tu spoustu příspěvků. Chci říct něco Adce, mě zemřel taťka v 99. Taky jsem měla strach jak s mamčů tu svatbu zvládnem. Hlavně kdo mě povede k oltáři! Věř že celý den jsem měla takový pocit že ten taťka je někde se mnou, že mě vidí a je určitě tak šťastný jako my! Mého manžela stihl poznat, měl ho rád. Když jsme byli na hřbitově, tak jsem mu v duchu říkala, tati vidíš, tak jsem si ho vzala............fakt jsem na svatbě nebrečela, zato teď když to píšu tak se mi hrnou slzičky do očí. Ale v den svatby jsem měla takový ....klid v duši. A ještě k té korunce a závoji....já jsem teda měla oboje! I korunku i závoj, všem se to dost líbilo. Ale je to věc vkusu.
Držím pěsti při přípravách Edit

---

Baby, nerobte mi to!!! Sedim v robote a ronim slzy ako kon. Nastastie, tu este nie je sef. Moj ocko umrel, bude tomu rok. Svadbu sme tak neoficialne mali naplanovanu uz na minuly august, ale potom sme ju kvoli smutku prelozili. Predtym som nikdy nebyvala "placka," teraz uz som a neviem ako to vo svadobny den zvladnem.
Karoli

---

Ahoj Edit,
..prave som docitala tvoje riadky a mam taky zvlastny pocit..neviem Ti ho popisat. Je to tazke bez rodica (alebo rodicov)..hlavne takychto dolezitych chvilach zivota. Dufam, ze mas pravdu..a ze budem v den svadby klud na dusi. Asi si poplacem v piatok, ked budem nad celym zivotom rozmyslat.. Myslim, ze to spolu s drahym zvladnem v pohode, ale aj tak sa bojim najviac odobierky od rodicov. Uvidime... Dakujem Ti za tvoje riadky.. za tvoje pocity zo svadby "v podobnej situacii". A este nieco - korunka a zavoj..je to naozaj len vec vkusu. Kedy si sa vydavala? Adka

---

Vdávala jsem se 14.9.2002. Takže jsem už půl roku manželka. Fakt ten čas tak letí. Jestli chceš tak se podívej na naše fotky.

rodina.cz/svobodi

Edit

---

Ahojte kočky,
píšete tu také smutné veci, ale nadá mi to, aby som sa nepripojila. Mne tiež minulý rok v máji zomrel ocko a v septembri som sa vydávala. Možno si budete myslieť, že som bezohľadná a bezcitná, ale my sme termín svadby stanovili až po ocinovej smrti a svchálne sme to nechceli odkladať, pretože som mala pociť, že on by nechcel, aby som za ním smútila a oplakávala ho, ale aby som bola šťastná a hlavne myslím, že aj on by bol šťastný, pretože viem, že zomieral s pocitom, že som v dobrých rukách a že sa o mňa môj drahý postará. Po obrade sme mu na hrob odniesli moju svadobnú kyticu a ja som mala celý deň pocit, že je so mnou a teší sa spolu s nami. Ak chcete, pozrite si fotky na: http://community.webshots.com/user/lubisek. Už o tom ďalej nemôžem písať, lebo som ešte v práci a roním tu slzy ako krokodýl. Držím vám plačeky, nech všetko dobre dopadne a nech aj napriek tomu smútku žiarite vo váš svadobný deň šťastím.
Ľubica