---

ahojte vsetci!
uz o necele dva mesiace mam svadbu a aj velky problem. Rodiny sa nevedia dohodnut na zvykoch. Ja by som nechcela ziadny. som straaasne hambliva a budem rada, ak prezijem to, ze budem stredobodom pozornosti. Chceli sme iba malu svadbu cca 15 ludi, ibaze rodicia z oboch stran zakrocili a je z toho 60 ludi. nuz a chcu tamto, ini to odmietaju. Ja mam pocit, ze sa tam totalne pohadaju, alebo v lepsom pripade vobec nezhodnu a bude z toho fiasko. ako prezit den, ked sa totalne bojim? Tesim sa, to je jasne, ale asi som si to mala urobit podla seba.

---

ja ti jednoznacne odporucam aby si si postavila hlavu a robila len to co chces a ani rodicia sa nemozu urazit, lebo vlastne bude po tebe a manzelovi a ziadna strana "nevyhra". ked si hanbliva, tak radsej prijmi len male zvyky, ktore ti sprijemnia a rozveselia svadbu ako napr rozbitie a zametanie taniera pri prichode do restiky a pod. pokial nemas byt totiz uvolnena a bavit sa na tom, tak kvoli divadlu pre ostatnych to urcite nerob...!!! krasnu svadbu a hlavne si presad svoje a nenechaj rodicov diktovat co chcu- potom to totiz fakt skonci hadkou svokrovcov. ked bude po tvojom, budu mozno trocha dotknuti, ale hadat sa medzi sebou nebudu mat preco...

papa veronika

---

Aj ja Ti poradim to iste, co Veronika. Je to tvoja svadba, nie je dovod robit nieco, co chcu ini. Porad sa so svojim snubencom a zariadte si to tak ako chcete vy. Presne ako pise Veronika, nerob divadlo, preto, ze si to niekto z rodiny zela - konciec koncov svadba je predsa o niecom inom ako o zvykoch - navzdy ta spoji s clovekom, ktoreho lubis! Tak si to vychutnaj!!!! Drzim palce!

---

I já se připojuji k ostatním. Je to tvá svatba a je jen na tobě a na tvém budoucím manželovi, zda tam budete mít hromadu zvyků nebo ani jeden. Nenech si od nikoho diktovat, co bude nebo nebude na TVÉ svatbě. Jak už jsem tady kdysi psala, přesně něco takové udělala moje máma. Nechala se "ukecat" svou mámou, že musí mít kostýmek a ne šaty. Dodnes toho lituje, protože si vysnila princeznovské šaty a v rámci rodinného klidu se jich vzdala.
Když jsem se svým nyní již manželem zařizovala svatbu, moji i jeho rodiče nám ohromně pomáhali, ale vždycky jeden z nich dokázal případné plány a návrhy předložit s tím, že si musíme říct my a udělat si to podle svého. Slyšela jsem za tu dobu snad tisíckrát - je to vaše svatba, my vám do toho kecat nebudeme...