---

Ahojte menovkyne. Je nas tu nejak vela. Ale co som chcela. Suhlasim s Tebou Janka. Najprv treba spolu chvilu zit teda byvat, lebo co ako si pri randeni rozumiete potom to uz tak byt nemusi. Treba si vyskusat hlavne spolocne hospodarenie ako tu uz pisala Silvia. Lebo asi najviac hadok je podla mna kvoli peniazom. My mame spolocnu kasu uz dva roky. Vsetko ide ak sa chce.
A hlavne by ste ani v zlych casoch nemali stracat zmysel pre humor.

---

Když se chce jde všechno - s tím naprosto souhlasím. Já myslím že obava z vdávání není o tom že bych neznala svého partnera. S přítelem chodím od 95 roku, to znamená že už 7 let a funguje to. Někdy se shodnem, někdy je třeba komromisu. Svatbu máme 14. 9. 2002. Je naplánovaná už rok a oba se na ni těšíme. Nebyl to ničí nápad že se vezmeme, nějak to vyplynulo ze situace. Ale taky mám někdy obavy a přemýšlím proč to vlastně dělám! Přitom se těším že budu jeho manželkou a partnerem pro celý život.
Přikládám to tomu předsvatebnímu stresu. Jak se tu psalo před několika týdny, každá z nás má před svadbou různé myšlenky.
Ale stačí poslechnou své srdíčko a člověk si hned uvědomí že dělá tu správnou věc.
Edit